na Blog.cz

Střediskem chovu tohoto koně byl hřebčín Neustadt an der Dosse, vybudovaný v roce 1787, ve kterém byly domácí klisny připouštěny hřebci z německých hřebčinců a později A1/1 a též arabskými plemeníky. Po druhé světové válce byl narušený chov konsolidován využitím hannoverské krve (linie A a F).

Brandenburský teplokrevník je většího rámce, typově je podobný meklenburskému či hannoverskému teplokrevníku.

Svými vlastnostmi odpovídá požadavkům kladeným na koně pro jezdecký sport.

Tento temperamentní kůň s mandlovýma očima se také nazývá španělský berber a odlišuje se od několika ostatních původních čistokrevných berberských koní přeživších v pouštních oblastech severní Afriky. Španělští conquistadoři zavedli berberského koně, tenkrát ještě známého jako španělského válečného koně, v 16. století do Severní a Jižní Ameriky. Tento kůň má stavbu dokonale se hodící k provádění náročných skoků a kopů, které byly určeny k tomu, aby vyděsily,popřípadě zabily protivníka. Někteří z těchto koní během válečných konfliktů uprchli a byli časem zpátky domestikováni americkými indiány. Poté, co se Španělé ze Severní Ameriky v 19. století stáhli, začali osadníci v pohraničních oblastech považovat tyto "původní" koně za neatraktivní, konfiskovali je, křížili, kastrovali nebo zabíjeli. Čistokrevnému španělskému berberskému koni, který tehdy již z Evropy vymizel, tedy hrozilo vyhynutí. Od roku 1972 se však začal původní berberský kůň zpětně šlechtit. Tito koně jsou temperamentní, energičtí s neomezenou vytrvalostí, mají velmi tvrdá kopyta a jsou dobrými vytrvalci i na dlouhé vzdálenosti. Obecně vyžadují zkušeného jezdce, ale jsou ochotní a inteligentní s temperamentem "vlka i beránka" - ohniví ve válce, mírní ve stáji.

Belgický teplokrevník je jedním z nejmladších členů evropské rodiny teplokrevníků a v poměrně krátké době dosáhl pozoruhodných úspěchů, a to jak v drezuře, tak ve skokových soutěžích....

Historie plemene začíná v roce 1950, kdy byl lehčí belgický zemědělský kůň

s dobrým fundamentem křížen s gelderlandem, a tak vznikl těžký jezdecký kůň. Toto křížení na přavážně chladnokrevném základě bylo přiměřeně úspěšné, vzniklo robustní zvíře, vynikající silou, ale nepříliš jezdecky a pohybově nadané. Křížení s gelderlandy pokračovalo asi deset let, až se vytvořila dostatečně dobrá základna pro další zušlechťování. Nyní byl využit holštýnský kůň a mnohem sportovnější Selle francais, obě plemena význačná čistným rytmickým chodem. Tím se postupně zlepšovala kvalita, odraz a volnost pohybu, které jsou nezbytné k úspěšnému přijetí krve plnokrevníků. V šlechtilelském procesu byli využití také angloarabi a holandský teplokrevník, obě plemena velmi zdravá, s klidnou povahou.

V Belgii se dnes rodí asi 4500 hříbat, plemeno dosahuje v mezinárodních konkúrech vynikajících výkonů a je úspěšně exportováno do celé Evropy.

Belgický teplokrevník je mohutný, úsporně se pohybující kůň, vysoký asi 168 cm, vyznačující se velkou obratností, dobrými končetinami, zdravými kopyty. V chovu jsou povoleny všechny barvy. Hlava je ušlechtilá, suchá a podobá se plemenu Selle francais. Bedra jsou široká, pevná, záď je šikmá a silná, mohutně osvalené jsou zejména bérce. Nohy jsou dlouhé, štíhlé a mají středně velké klouby. Krk je dlouhý a půvabný, trup je dobře utvářený.

Plemeno se vyznačuje klidnou povahou, koně se snadno dokážou vyrovnat se stresem na jezdeckých závodech.

Koně se vynikajícím způsobem prosazují ve sportu - drezuře a skokových soutěžích.

P.S. Můžete se juknout TADYQ